Vytváření Byzantské říše

 

Již od založení Konstantinopole a zvláště od rozdělení Římské říše, se vyvíjí východní část říše jako svébytný celek, navazující na Helénistické státy.

 

Svého vrcholu dosáhla v polovině 6. století za císaře Justiniána I. (527-565) a jeho manželky Theodory - chtěl obnovit velkou Římskou říši:

·         tvrdá centralizace

·         zotročování rolníků

·         zvyšování daní

·         roku 532 povstání Nika (-zneužití pravomocí úředníky) - krutě potlačeno (30 tisíc mrtvých).

Rozšiřování říše za Justiniána:

·         Vojevůdce Belisar dobyl říši Vandalů a většinu říše Ostrogótů, Persii, Arménii.

·         Vojevůdce Marses pak dobyl říši Ostrogótů a část Hispánie X záhy vytlačeni z většiny Itálie Langobardi.

 

Na Balkáně po roce 540 sílí nájezdy Slovanů, Justiniánova moc završena vydáním Justiniánova kodexu (úplného soupisu římského občanského práva a prosazením Cesaropapismu - císař je i hlavou církve).

 

Za vlády císaře Heraklia (610-641), se pak Řečtina stala úřední řečí a řadou reforem posílena moc armády –

·         vojenská správa říše (- obrana země)

·         vedle svobodných rolníků se objevuje stále více závislých a nesvobodných rolníků. 

Od poloviny 7. stol. nastává zmenšování říše - Arabové dobývají západní Asii a severní Afriku, Slované Podunají - v 9. stol. Byzanc ovládá jen jih Itálie, Balkán a malou Asii.